Jeden by řek, že Norové mají neděli jen na zotavení z noční kalby.
Proč jinak by do hor vycházeli až kolem poledne? Na druhou stranu ale nechápu, jak se někdy vůbec můžou opít, když je nejlevnější pivo v nejzapadlejší hospodě příjde v přepočtu na 150 Kč. Takže jak řikám, na náš dnešní výšlap vyrážíme v pravé poledne. Jedná se o nejvyšší horu v nejbližším okolí Tromsø, má celých 1238 m, dost smíchu! Ono to vlastně není tak málo, když si člověk uvědomí, že se jde z 0 m. n. m. 
Předpověď sice hlásala hnusně, což odradilo Ivanu, ale jako vždy se netrefila a tak na nás během pochodu nepadla ani kapka. Nahoře jsme chvílemi byli tak trošku zahaleni do mraků, ale o to víc jsme si pak vážili výhledů, které si k nám sem tam cestu našly.
Nutno podotknout, že krajinářsky byla oblast opravdu krásná, člověk měl pocit, že každou chvíli přiklusá Pán prstenů. Ještě celkem svěží jsme se s Lukášem vrátili ke kolům a vesele si to upalovali na kolej.
No comments:
Post a Comment